Lubomír Kuznik

„Tož, není boha, aby se nám tu lepší nežilo!“

Narodil jsem se v Moravskoslezském kraji, žiji v Moravskoslezském kraji a jinak to už nebude. Jsem tělem i duší Karviňák.

V Železárnách a drátovnách Bohumín jsem se vyučil provozním zámečníkem a poté jsem vystudoval Střední průmyslovou školu v Karviné.

Začínal jsem jako dělník – provozní zámečník v OKD na dole Mír nyní Gabriela a poté jsem pracoval jako strojník těžního stroje až do roku 1990.

Lidé mne pak v komunálních volbách povolali, abych se jim staral o naše město. Čtyři roky jsem v Karviné působil jako zástupce starosty a osm let jsem pro občany pracoval coby starosta a poté první primátor města Karviné. Od roku 2002 jsem byl osm let ředitelem romského kulturního centra v organizaci Sdružení Romů Severní Moravy a pak jsem se vrátil na radnici města Karviné a s Městskou policií jsem pracoval jako koordinátor pro integraci romského etnika.

Po dobu čtyř let jsem pracoval v národnostním výboru Moravskoslezského kraje.

V našem kraji je hodně práce, proto jsem se rozhodl s tím pomoci. Zkušeností mám dost, abych mohl být prospěšný. Je třeba zachovat těžbu uhlí v kraji, je to naše černé zlato. Horníci v dole dřou do úmoru, a když na dole skončí, protože jejich zdraví je většinou podlomené, nemají dostatečně zabezpečenou sociální jistotu a není pro ně odpovídající práce. Také dopravní obslužnost při cestování do práce z okolních vesnic je nedostatečná. Pro mladé lidi je třeba zabezpečit v kraji možnost bydlení, aby tady zůstali a neodcházeli jinam. S tím souvisí
i dostatek pracovních příležitostí a dostupná zdravotní péče.

V zabezpečení sociální oblasti, které jsem se mnoho let věnoval, máme v kraji velké mezery. Slušných a přívětivých domovů pro seniory je chronický nedostatek. V neposlední řadě stojí péče o romské děti, aby se v dospělosti zařadily mezi bezproblémové občany našeho kraje. Romské děti musí být vychovávány od malička tak, aby samy zažily a viděly, jak správně se má žít. Sociální výchova romské mládeže od raného věku má smysl, děti získávají poznatky, které pak mohou zařadit do běžných situací ve svém životě.