Aktuality VOKVOK KK

Velkou bitvu o tisícovku pracovních míst v Karlovarském kraji jsme prohráli, ale válku s nezaměstnaností nesmíme vzdát!

Pokud jsem v předchozím období vyjadřoval obavu o pracovní místa v našem kraji a upozorňoval jsem na tzv. kovidovou nezaměstnanost, problémy v lázeňství a v neposlední řadě emisně – povolenkové nebezpečí hrozící těžařům, činil jsem tak přeci jen s malou nadějí, že nebude až tak zle. Je a bude a to zejména v hornických řadách.

Ani petice za opětovné investování financí získaných z nákupu emisních povolenek a ani jednání s vládou o zmrazení povolenek samotných nebylo úspěšné. Historicky jedinečné spojení naprosté většiny komunálních a krajských politiků (bez ohledu na stranická trička), různorodých zájmových skupin a také občanů ze všech koutů našeho kraje, tak svého cíle nedosáhlo. Již neměnnou realitou tak je, že po 51 letech se zastavil provoz plynárenské části kombinátu Vřesová. Nechci, aby zapadlo to nejpodstatnější, tedy nezáviděníhodná situace všech zaměstnanců, kterých se toto rozhodnutí týká. Nedá mi ovšem, abych se nezmínil ještě o jednom dopadu a to paradoxně v neprospěch ekologie. Jde o to, že ceny povolenek zlomily vaz také unikátní technologii, která dokázala za vysokého tlaku a teplot přeměnit hnědé uhlí na energetický plyn. Plynárenská část přitom zdaleka neznamenala jen samotné tlakové zplyňování uhlí, ale třeba i technologii štěpení vedlejších karbochemických produktů, takzvaným hořákovým generátorem. Podobných je na světě jen několik.

Abych ale vůči vývoji situace nebyl jen negativní, je na místě přiznat úspěch v jednání o jakési rentě, kterou by po dobu 60 měsíců měli dostávat odcházející zaměstnanci. Tedy úmysl situaci neřešící, ale rozhodně nápomocné. A co bude dál? Nezbývá než bojovat, vymýšlet, spojovat se ….. jen ne skládat ruce do klína a odevzdaně čekat. Naopak, musíme za a pro náš, mnohdy bohužel opomíjený kout České republiky, bojovat. Vždyť těžařské problémy a zaměstnanecké dopady jsou jen jedním kamínkem v mozaice, týkající se nezaměstnanosti v Karlovarském kraji. Pravda čísla, která dostáváme z oficiálních statistik v rámci celé republiky, se zatím mohou zdát „přijatelná“, ale my tady na západě víme své.

Náš kraj bohužel vždy patřil k místům, kde nezaměstnanost atakovala horní příčky tabulky. Ano, dobře vím, že velkou měrou se na této negativní statistice podílí také skladba obyvatelstva a zejména skupiny lidí, které si zvykly na pocit, že i bez práce jsou koláče-bohužel. Nejde však samozřejmě jen o ně. Faktorů proč tomu tak je, alespoň podle mého názoru, je mnohem víc. Bezesporu je to vzdělanost a systém středního školství, kdy jsou zaplněné lavice těmi, kteří touží po maturitním vysvědčení a naopak zejí prázdnotou třídy, které chtějí nabízet vyučení v potřebných učebních oborech. Pozitivně investoři nemohou vnímat ani skutečnost, že ani po mnoha jednáních a slibech, není náš kraj propojen s hlavním městem a chybí také napojení na německou dálniční síť (byť v tomto případě bych pomyslné máslo na hlavě rozdělil mezi nás a naše západní sousedy).

Za námi je prohraná velká bitva, ale podívejme se spíše na bitvy, které nás čekají a které musíme vyhrát. Zvedněme hozenou rukavici a budoucnost berme jako velkou výzvu. Zaměřit se musíme na mnohá jednání s ministerstvy a vládou, těsnější spolupráci se sousedními kraji, s hospodářskou komorou a pracovními úřady, vytvořme podpůrné fondy pro vznik nových míst, které budou maximálně čerpat evropské peníze, zapojme více do boje za společnou věc historicky osvědčené mikroregiony, místní akční skupiny a česko-německé společnosti. Zaměřit, jak jsem již uváděl, se musíme také na rozvoj učňovského školství a já jsem přesvědčený také o tom, že místo v našem kraji má vysoká škola, byť alespoň v podobě fakulty.

Úkoly, které na nás čekají, nejsou snadné, ale já jsem přesvědčený o tom, že to zkrátka dáme. Musíme, už pro generace, které přijdou po nás.

Jan Picka